Omluva a vysvětlení

2. července 2013 v 15:35 | Smile *J* |  Online
Ahoj lidi :)
Je to už hodně dlouhá doba co jsem se tu neukázala, nic nepřidala a o blog se nikterak nestarala. Blog, Vy a Vaše komentáře a aktivity mi začali chybět, je to už nějakej ten pátek co nad tím přemýšlím že bych se do světa blogaření zase vrátila :)
Důvody proč jsem tu tak dlouhou dobu nebyla... je jich víc. Věřte nebo ne, moje důvody nebyly typu > dovolená, kamarádi nebo jiný aktivity, jsou to důvody důlěžitějšího typu, představte si pod tím například úmrtí v rodině ! .

Asi nikdo z Vás toho o mně moc neví, ale povím vám, že mi je 18 let, a během tohohle krátkýho úseku jsem toho prožila opravdu nemálo, ale to co mě potkalo před 4 měsíci se snad ničemu nevyrovná .
Bylo úterý, 26. února asi 13:10 kdy jsem byla zavřená ve škole na poslední hodině, což byla němčina. Dělaly jsme kraviny s kámoškou, pořád se něčemu smáli a celkově ten den byl dobrej takovej prostě veselej :)
O chvilku později jsem na telefonu zjistila že mi volal táta, nevěděla jsem proč, neměla jsem kredit takže sem ani nikterak nereagovala. Asi minutku potom mi přišla smska od spolužačky která byla ve druhé skupině, a zatím co já byla v 5 patře školy a měla němčinu, ona byla v přízemí a měla angličtinu. Od ní mi přišla smska že mám okamžitě dojít za mistrovou, učitelé o tom ví :)
Myslela jsem si, že si dělá srandu a jen chce abych se ,, prošla " z pátýho patra dolů a zase jak idiot nahoru... ale kéž bych tenkrát měla pravdu a opravdu to tak bylo .
Chvilku se nic nedělo a najednou mi zase volal tatka, řekla jsem učitelce že musím na WC tak mě pustila, hned za dveřma jsem hovor zvedla a od taťky mi bylo řečeno něco co bych ani v tom nejhorším snu nečekala . Jeho věty zněli, cituju ,, sbal si věci a jeď okamžitě domů,, ... zeptala jsem se ,, proč ? co se děje ?" ... jeho slova, co mi pak odpověděl mi naprosto zlomily ... ,, mamka se oběsila .... " ...
Dostala jsem záchvat breku, špatně se mi dýchalo a skoro jsem šla do kolen. Nemohla jsem tomu prostě uvěřit, ještě ráno semnou jela autobusem , seděli jsme spolu, na nádraží jsme se rozešli a já nasedla an dopravu a šla do školy.
Je hrozný když s Váma ráno vstává, jede autobusem, a odpoledne dostanete teleonát že jste sirotek a stali jste se nezaopatřeným dítětem. To co jsem cítila ten den, v ten moment neumím popsat, byly to hrozný pocity, nevěděla jsem co mám dělat, kladla jsem si otázku jestli je třeba živá, jestli ji někdo včas našel a zabránil ji, nebo už je prostě mrtvá a má se asi líp než tady.
Když jsem vešla zpátky do třídy, tekly mi po tváři slzy, sbalila jsem si věci, učitelce řekla že musím jít domů a třídní o tom ví, Dominika ( spolužačka ) šla smenou za dveře, tam jsem ji to řekla, obejmula mě, držela mě tak pevně :) a říkala že to bude dobrý... ale ne, není to dobrý .
Asi za hodinku jsem byla doma. Před domem byly dvě policejní auta, záchranná služba a pak později dorazil i pohřební vůz. Vešla jsem do pokoje, všichni všude brečeli, dávali si za vinu že tam nebyly dřív, já prostě jen prošla do pokoje, hodila sem batoh do rohu, sedla si na postel a přemýšlela co s náma bude dál, co bude SEMNOU dál !
Udělala to doma, v kotelně. Měla to naplánovaný, napsala i dopis, ale dodnes pořádně nevím co v něm bylo, nikdo mi ho nedal do ruky abych si ho přečetla, berou mě totiž za pořád malou holčičku. Babička ( její matka ) seděla v kuchyni a popisovala co viděla když ji našla. Nevydržela jsem to a vyjela jsem po ní, nevěděla jsem co dělám byla bych schopná po ní snad i skočit, ale tatka mě chytl, obejmul a řekl .. ,, my to zvládnem Jani " ...
Dodnes ten pravý důvod její sebevraždy neznám, ale jediný co vím je, že tohle nebyl její styl řešení problémů. Ano, jsem zadlužená rodina a jsme v tom až po uši, ona brala léky od psychiatra ( dřív měl brácha leukémii a jí to zasáhlo asi víc než si kdokoliv z nás umí představit ) .. byla na nich závislá, přidalo se k tomu i kouření cigaret > velká závislost.
Přesné znění dopisu nevím, enčetla jsem ho a ani nevím jestli chci, ale vím že psala že si přeje abych vyrůstala s mojí sestrou ( 31 ), aby ze mě vyrostl správnej a hodnej člověk, abych dodělala školu.Všem se tam omlouvala a prý to udělat musela. Policie si všechno fotila, brala s sebou, její léky, mobil ... prostě všechno . Pamatuju si že pár týdnů po pohřbu jsem ještě já musela na výslech, ale nebyla jsem doma takže jsem toho moc neřekla .
po nějaký době přijel pohřební vůz, tělo naložily. Já byla v pokoji za oknem, brečela brečela a brečela ... Byl to hroznej pohled, hrozná bezmoc a bolest. Nikomu z vás to nepřeju..
Ještě horší byl snad pohřeb, bylo to nejhorších 30 minut v mím životě. Vidět rakev, na ní květiny, smutná hudba, všude její jméno, datum narození, datum smrti, všude samej soused, známej člověk, depresivní černá barva všude kam se člověk koukne, slzy, smutek a bolest. Jen když si na to vzpomenu, je mi úzko. Nechci to zažít už nikdy znova, byyl to pro mě muka ...
Od tý doby co nežije, dnes jsou to 4 měsíce a 6 dnů co tu není, všechno tu obstarávám já. Bydlím s mím tátou, babičkou a mím přítelem, kterýmu bych chtěla hrozně moc poděkovat, za to jak mi pomáhal, můžu mu všechno říct, podělit se s ním o svoje problémy, u něho prostě útechu najdu vždycky:) Nebýt jeho, kdoví jak bych dopadla:)

Školu jsem úspěšně dokončila. Studovala jsem obor kadeřnice a prospěla jsem , myslím si s dobrýma výsledkama :) Písemný - 3, praktický - 2 a ústní - 1 :) .. učila jsem se hodně, abych pravdu řekla, chtěla jsem to dokázat proto, aby na mě moje maminka byla hrdá, pyšná a neobávala se, že mě špatně vychovala. Tento obor mě však moc nebaví, nemám k němu vztah, proto budu pokračovat dál a půjdu na zdravku. Uznejte sami že k tomu tak trochu důvody mám a chci se starat o lidi, dávat jim chut do života aby nedělali takový blbosti jako moje mamka. Je to zbytečný, všechno má svoje řešení.
Ted sedím s přítelem an dvoře, pijem čaj, povídáme si kouříme a máme se dobře. Doufám že i maminka se má skvěle a nic jí tam nechybí. Ikdyž mě teda chybí moc ... No nic, je třeba vrátit se zpátky do reality a zase žít ten svůj podělanej žibot plnej starostí a zodpovědnosti.

Okay, to je asi všechno ... nejspíš to nebudete číst do konce,nedivím se:) Budu na blogu makat, když bude čas a nálada. Těším se, mějte se dobře a užívejte si každou chvilku s osobou která vás miluje, nidky nevíte kdy bude ta poslední :) ahoj :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | Web | 18. srpna 2013 v 17:38 | Reagovat

Proboha, obdivuju tě, že to tady dokážeš takhle napsat. Já bych na to asi neměla. Hrozně moc mě to mrzí, nedokážu si ani představit, jak ses v tu chvíli musela cítit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama